Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

HPiknik dalšího dne pomalu končí,
C#ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se Echoulí pod teplou houní noční tmy,
F#jen tu a tam ještě některé okno pod Enebíčky G7ospalých F#7skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce C#roznáší pozorný hostitel.
A v jeho světle Evidím, jak se vesnu F#usmíváš. H H7 
ENikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
Přišel jsem Hv noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
zda ti tak budu moci C#říkat ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný C#mjako všechny dřív,
C#m7skočíš tátovi na klín, F#7otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem Hkrku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to C#udělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako Eon se měníš přímo před F#očima.
Příliš malá, abys mohla řídit Hauto, ale už dost velká, abych tě uspával G7pohádkou. C 
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Tajemství Dcesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
FNení to cesta snadná, ale ty po ní Gpůjdeš stále dál a necháš za sebou Fpanenky,
G#7kočárky, G7medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, Cpapírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až Dzpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
FHm, včera jsme byli na procházce, Gty jsi se někam zadívala a Cnajednou jsi se začala bát, že jsem se ti C7ztratil.
A vidíš, možná Fuž zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš Ca pak odejdeš s někým úplně jiným.
Je to tak zvláštní: jak Drosteš, přestáváš mít strach a já se začínám Fbát. G#7  G7 
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě Cstřeží své nejjasnější hvězdy,
ale ani slunce neuchrání své Dnejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
Ne, nikdy jsem Fnevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, Gale až vyrosteš z mého náručí
a můj Csvět bude pro tebe příliš G#7malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela C#panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
D#Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje F#zář zůstane navždy G#v nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty F#spíš. Vlastně B7protože G#7spíš.
Kdybys viděla moji tvář, C#jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct D#ani slovo.
Dívám se na tebe a vidím spící F#krásu. Teď už se jen skloním, G#abych tě políbil .....
Nevzbudíš se, C#dobře to vím, C#7vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může F#otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
C#Tak tedy spi. Kdo ví, možná už D#zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
že si se D#mzměnila uprostřed B7svého snu. G#7Ale možná, že to poznáš na mně.
C#Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu D#vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně F#bohatý.
Dnes v noci jsem viděl G#princeznu. A cítím se jako C#král. F# G# F# C# 
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:40.87+00:00
Výsledky hledání: